U každého procesoru se, po jeho zabudování do patice (slotu), musí nastavit ještě několik propojek na základní desce. U mnoha dnešních základních desek se již parametry procesorů nastavují pomocí BIOSu. Propojkami(BIOSem) se nastavuje frekvence sběrnice základní desky, násobící koeficient procesoru, napětí procesoru a někdy, zvláště u starších desek, i typ procesoru.
Nejprve si řekneme něco o nastavení FSB (frekvence sběrnice). Nastavením FSB nastavíme frekvenci celé základní desky. Takže si nemůžeme s FSB zacházet, jak chceme. Kromě mikroprocesoru nám FSB musí podporovat také paměti. Takže při nastavení FSB na 133MHz s paměťmi DIMM PC100 se počítač často ani nenastartuje. Proto je dobré, si frekvenci podporovanou pamětí hlídat. Ta se nastavuje buď propojkami na základní desce, jejich nastavení často najdete v manuálu k základní desce nebo vytištěné přímo na základní desce, nebo se nastavuje v BIOSu. Nastavení v BIOSu je mnohem lepší, protože nám nabízí často ladičské možnosti a můžeme FSB nastavovat velmi jemně. A tak, při overclockingu, můžeme nastavit frekvenci co nejvyšší, při které nám ale počítač ještě nezamrzá. Ale to už je zase jiná kapitola.
Nyní, po nastavení FSB, přejdeme k nastavení násobícího koeficientu procesoru. Pro ty, kteří neví, o co jde, vysvětlím. FSB se musí znásobit, aby dala výslednou frekvenci mikroprocesoru. Např. mikroprocesor s frekvencí 333MHz s FSB 66MHz má násobící koeficient 5 (66*5=330). U starších základních desek se násobící koeficient nastavoval propojkami, dnes se téměř vždy nastavuje pomocí BIOSu. U mnoha typů procesoru toto nastavení již nehraje žádnou roli, protože násobící koeficient je již přednastaven v jádru mikroprocesoru a nelze ho nijak měnit, ani pomocí BIOSu, ani pomocí propojek. Právě proto se overclocking procesoru provádí změnou FSB.
Dále se už jen ve stručnosti zmíním o nastavování napětí a typu procesoru. Dříve byla tato dvě nastavení spojována. Nastavením typu procesoru, který je v patici, jste nastavili i jeho napětí. To se používalo hlavně u pentiovských desek, do kterých pasovali i K5. Dnes se již typ zapojeného procesoru nenastavuje, protože ve většině případů lze jednu základní desku osadit jen mikroprocesory, které jsou elektricky kompatibilní, nehledě na to, že jsou dnešní desky vybaveny BIOSy s detekcí mikroprocesoru. A co se týče napětí, tak to se nastavuje dnes už jen pomocí BIOSu a to z důvodů, aby se, mírným zvýšením napětí, zajistila větší stabilita procesoru. Tyto BIOSy opět nabízí velmi solidní ladičské možnosti.