Armstrongův životopis

 


 

V New Orleansu, kde se Louis narodil, se hrála hudba jiná než jinde ve světě, byla to hudba, ve které každý vyjadřoval to co cítí. V černém Storyvillu, což byla městská čtvrť New Orleansu, se Louis Armstrong jako mladík učil hrát na kornet (malá jazzová trubka). V téže době se také naučil jednomu zlozvyku; kouřil marihuanu. To mu zůstalo až do konce života. Zato ale nikdy příliš nepil, protože k alkoholu dostal, díky své matce, odpor.

"Marihuana je tisíckrát lepší než whiskey. Je to pomocník a přítel, je velmi dobrá na astma, pro relaxaci nervů. Již ode dne, kdy jsem se narodil jsem měl vždy jasno v hlavě, narozdíl od mých narkotických přátel co si píchaly do zadku jehlou."

Armstrong jako své datum narození vždy uváděl 4.červenec 1900, ale to si v té době dal každý americký černoch, který neměl rodný list. A proto se nejčastěji uvádí 4.srpen téhož roku. Otec Armstronga Williem Armstrong se se svým synem a svou ženou prakticky vůbec nestýkal. A Armstrongova matka nechala svého syna vychovávat tchýní a přestěhovala se do černého Storyvillu. Pro svého syna dala poslat až v roce 1905, aby se postaral o  svou nemocnou sestřičku Beatrice. Chodil tam do školy a naučil se základům psaní, počítání a čtení. Protože jeho matka častokrát nebyla i několik ní doma musel si jídlo obstarávat sám. A tak prodával noviny, dělal poslíčky prostitutkám, hrál karty a občas sem tam něco ukradl.

Už jako dítě založil Louis vokální kvartet z kluků, kteří doufali, že něco vydělají. Tady získal Louis svou první přezdívku Dipper. V roce 1912 nebo 1913 se Louisovy kamarádi z kvarteta stali svědky příhody, která měla za následek to, že se Louis dostal do polepšovny. Na Silvestra si vystřelil z pistole svého tehdejšího otčíma.

Z polepšovny se přemístil do Lincoln Gardes, kde se setkal s Joe Oliverem a začal hrát v jeho kapele jako druhý kornet. Pianistka v kapele Lil Hardinová se do Armstronga zamilovala a naplánovala mu rozvod s první ženou (prostitutkou). V roce 1924 si Armstronga vzala a snažila se co nejvíce minimalizovat Oliverův vliv. Od té doby byl Louis při každé Oliverově návštěvě nesvůj a bál se, aby neudělal něco co by ho rozrušilo. Když Louis od Olivera odcházel, byl tak nervózní, že mu to musil oznámit jiný člen kapely.

Na návštěvě New Orleansu Armstronga slyšel Fletcher Henderson a řekl:

"Nemohl jsem na toho kluka zapomenout. Ať si každý říká co chce Louis byl lepší než Oliver."

O dva roky později mu Henderson nabídl, aby se stal členem jeho orchestru a byl překvapen, když Louis nabídku přijal.

Armstrong jezdil s Hendersonovým big bandem po státech. Jednou ho dokonce poslali, aby prodloužil představení. Louis zachraptěl "Everybody Loves My Baby, zahrál na trubku a sklidil ovace. To Lil tak přesvědčilo, že ho přemluvila, aby se stal členem její kapely v Chicagu. Kapela "Hot seven" byla jedna z prvních, kde se objevovali sólové improvizace, kterých byl zprvu schopen jen Armstrong a pianista Earl Hines. V té době se už stály na Armstrongovy koncerty fronty a Armstrong si konečně mohl dovolit vlastní trubku.

Jeho manželství ovšem postihla krize, protože Louis by se sám bez Lil nikdy tak daleko nedostal. V roce 1929 se Louis přestěhoval do New Yorku, kde mu do života vstoupil jeden z prvních bílých manažerů Tommy Rockwell. Dalších šest let Armstrong na svých sólech pracoval čím dál více, aby svými vysokými tóny své trubky zvedal sály ze židlí.

Roku 1932 vyjel do Británie a dostal tam svou slavnou přezdívku "Satchmo" (ústa tvrdá jako brašna), protože měl již v dětství malý nátrubek, na který si zvykl, a tvořily se mu na rtech mozoly. Ty si musel každých pět let odřezávat žiletkou.

V polovině třicátých let se Armstrong setkal se svým třetím manažerem Joem Glaserem, kterému plně důvěřoval a nechal ho dělat úplně všechno. Díky tomu se Armstrong proslavil v elegantním obleku s bílým šátkem.

V roce 1947 Glaser spolu s Armstrongem založil malou kapelu All Stars, která navštívila roku 1965 Prahu.V roce 1959 postihl Louise první infarkt. Roku 1969 zemřel Glaser a Armstrong ho následoval 6.července 1971.

 


 

Kohout 2001